Štiavnické vrchy aneb vyrazte do nitra vulkánu

Štiavnické vrchy jsou horským celkem ve Slovenském středohoří. Patří do soustavy středoslovenských vulkanických pohoří a Západních Karpat. Na severu a západě hraničí s dolinou Hrona a Žárskou kotlinou, na jihozápadě a jihu poté s Podunajskou nížinou. Maximální nadmořská výška dosahuje 1009 m. Pohoří má charakter stratovulkánu s dobře vyvinutou kalderou. V minulosti prošlo území složitým geologickým vývojem, proto jsou rozložena do několika fází. Největší rozsah byl v období mladého neogénu. Původní struktura stratovulkánu však byla rozmetána explozí. To je také jedna z příčin, proč Štiavnické vrchy nemají výrazněji vyvinutý hlavní hřeben. Ten je totiž na řadě míst přerušen a přechází do plošin anebo výrazných sníženin, které jsou lemovány pestrými tvary obnaženými erozně-denudačními procesy.


Štiavnické vrchy leží v dvou klimatických oblastech. Největší část je na území, v mírném podnebí. Za to vrcholové oblasti Sitnianská vrchoviny a Skalka jsou v chladnějším. Vrchy patří do podoví Hrona a Ipla. Říčná síť se vyznačuje odstředivostí. Největší vodné toky Richnava a Sikenice vtékají do Hrona, Štiavnica a Ipla.

Také zde na celém území najdeme velké množství rezervací a několik set let starých chráněných stromů, přírodních památek a chráněných krajinných oblastí. Např. 400 let starý Kohárův dub, Kamenné moře, Žakýlské pleso a mnoho dalších. Chráněná krajinná oblast Štiavnické vrchy je jedna ze 14 chráněných krajinných oblastí na Slovensku.

Chráněná krajinná oblast Štiavnické vrchy se nachází na středním a západním Slovensku, zasahuje do okresů Banská Štiavnica, Krupina, Levice, Zvolen, Žarnovica a Žiar nad Hronom. Patří k velice cenným územím a byla vyhlášena již v roce 1979. S její rozlohou dělá největší CHKO na Slovensku. Právě že Štiavnické vrchy leží na rozhraní dvou klimatických oblastí, přispělo k velmi pestré druhové skladbě fauny a flóry.Prolínají se tady karpatské a panonské rostlinné a živočišné druhy.

Bánská Štiavnica

Mísí se tady druhy horské s teplomilnými. V převážně listnatých lesích se objevují i největší karpatské šelmy jako je rys a medvěd hnědý. Z menších živočichů pak kočka divoká, jezevec, liška. Také je zde možno spatřit tesaříka alpského, roháče obecného, kudlanky nábožné či otakárka fenyklového a otakárka ovocného. Bohatě jsou zastoupení ptáci i létající savci (netopýři). Celkem se tady eviduje na 100 druhů ptáků, 40 druhů savců a ohromné druhové bohatství hmyzu.Pohoří je budováno především andezity, ryolity, tufy a různými typy brekcií. V některých partiích ale vystupují na povrch i vápence, pískovce, břidlice a křemence. Z geologického hlediska jsou tak Štiavnické vrchy velice pestré.

Rys červený

Dnes vidíte jen vypreparované sopouchy a erozní trosky lávových příkrovů, které vytvořily výrazné vrchy, bradla a kamenná moře. Toto území je mimořádně bohaté na výskyt minerálů a rud drahých kovů, které se tady v minulosti intenzivně těžily. A právě těžba rud se značně podepsala na současné podobě tohoto pohoří. Ve Štiavnických vrších bylo popsáno přes 140 druhů či odrůd minerálů.

Nejvyhlášenějším turistickým střediskem je určitě Bánská Štiavnica, má velmi zachovalou historickou část města, která byla vyhlášena památkovou rezervací. Navíc některé budovy byly vyhlášeny za národní kulturní památky. Město je však známo především díky velice bohaté hornické minulosti. Tu dokumentuje Hornické muzeum v přírodě, kde je možný přístup i do podzemí. Můžete se zde dozvědět o těžbě, kterou narušovala spodní voda, a proto byly v okolí města uměle vybudovány nádrže. Největším z nich je Počuvadlianské jezero. Celkem se jich vybudovalo okolo 130, které byly pospojovány asi 130 km dlouhou sítí kanálů. K dnešnímu datu se těchto jezer zachovalo poměrně málo. Ještě známé jezera Hodrušské jezero, Studenské jezero, Evičkino jezero či jezero Richňavské.

V oblasti Štiavnických vrchů stojí za zmínku také řada významných hradů jako je Šášov, Žakýl a nebo Čierny hrad.

Vy se můžete podívat také na Více od tohoto autora

Leave A Reply

Your email address will not be published.