Stubaiské Alpy – objevte svět kouzelných ledovců i vodopádů

Málokdo zná Stubaiské Alpy jinak, než díky ledovci a nejvyššímu pohoří, které umožňuje snad celoroční lyžování v atraktivním prostředí ve velmi dobrých podmínkách. Ale alpy nabízejí i mnohem víc činností, než jen svahy. V létě díky lanovkám můžete využívat pohodlí a i služeb, které Vám je v údolí nabízeno. Každý den vyrážet na vrcholy třítisícovek, kde jsou zajištěné cesty stoupající vzhůru strmými skalními stěnami, kochat se přenádherným výhledem a dýchat nadmíru čistý vzduch. Turistické cesty do Tyrol jsou opravdu vyhlášené pro všechny milovníky hor. Z vrcholků jde snadno pozorovat panorama ledovce a užít si nezapomenutelný zážitek.

Stubaiské Alpy

Stubaiské Alpy zvedající se na východě od Wipptalem a na západě mezi Ötztallským údolím, zasahují jak do území Rakouska, tak i Itálie. Spolu se sousedními Ötztalskými Alpami vytvářejí největší horskou rozlohu východních Alp. Geologicky se projevují jako spíše okrajová část pohoří, typická je vápencová stavba. Nejvyšší vrcholy jsou ale žulové, doprovázené rulou a břidlicí. Rakouská část se rozprostírá ve spolkové zemi Tyrolsko a ta italská pak v provincii Alto Adige (Jižní Tyrolsko).  Ve Stubaiských Alpách je rozsáhlé zalednění, na rozdíl od sousedních Zillertalských je ovšem situováno jen do vyšších poloh. Největší ledovce jsou Sulzenauferner a Sulztalferner.

Na severu leží nejdivočejší část hor vápencový hřeben Schlicker Seespitze a nedaleko tyrolského města Innsbruck je další hřeben Sellrainer Berge.  V Stubaiských Alpách najdeme téměř 500 pojmenovaných, plně zaměřených a zdokumentovaných vrcholků. 10 nejvyšších vrcholů Stubaiských Alp.

Sellrainer Berge

Nejvyšším vrcholem je Zuckerhütl (3507 m n. m.) a pak druhý nejvyšší vrchol – Schrankogel (3496 m n. m.). Severní část v okolí Sellraintalu je pokryta ledovci jen z malé části a k těm vůbec nejoblíbenějším zdejším lyžařským destinacím patří Zischgeles, Lampsenspitze, Pirchkogel a Sulzkogel.

Zuckerhütl leží v západní části pohoří na hranicích Rakouska a Itálie. Jméno Zuckerhütl – česky Cukrový klobouk – dostal podle půvabného tvaru viditelného už od vstupu do údolí Stubaital. Jeho zdolání podnikl jako první Joseph Anton Specht a horský průvodce Alois Tanzer v roce 1863. Až za druhé světové války  byl zde postaven první vrcholový kříž vojáky Wehrmachtu a bylo to za účelem lepší orientace v horách v případě, že by se vojáci navrátili domů.

Nejlepší výstupové trasy vedou ze severu z údolí Stubaital.  Fulpmes je jakousi vstupní branou do oblasti Stubaital. Již v 17. století se staly proslulými místní kovárny. Železářská tradice nezanikla, jen se sortiment přeorientoval ze zemědělských nástrojů na potřeby pro horolezce. Pro zorientování Vám poslouží záchytné body chaty: Sulzenau Hütte, Dresdner Hütte nebo Nürnberger Hütte Na tento výstup jsou opravdu nutné znalosti techniky pohybu po ledovci a techniky vyprošťování z trhlin. Jedná se tedy o náročný vysokohorský výstup.

Stubaiské Alpy – Fulpmes

Nejvyšší ryze italskou horou Stubaiských Alp je Il Capro (Botzer – 3251 m), který najdeme v jižní části vybíhající od hraničního vrcholu Cima Mallavale – Sonklarspitze.

 

Vy se můžete podívat také na Více od tohoto autora

Leave A Reply

Your email address will not be published.