Orlické hory nejsou jenom o horách, ale schovávají svá kouzelná místa i v jejich úpatí. Například přírodní rezervace Zemská brána, kterou tvoří zařízlé údolí říčky Divoké Orlice. Říčka zde tvoří balvanité řečiště, ale i vymývá říční hrnce.
Divoká Orlice pramení o něco severněji než je Zemská brána, v polských rašeliništích. Těmi jsou Czarne bagno a Rašeliniště pod Zielencem, nacházející se v nadmořské výšce 800 m n. m. Poté, co se přiblíží Čechám, tvoří s Polskem státní hranici a to po délce takřka 30 kilometrů. Vtéká do naší vlasti onou Zemskou bránou a už navždy se loučí se svým rodištěm Polskem. Divoká Orlice poté spolu s Tichou Orlicí tvoří řeku, která nese název Orlice a ústí až v Hradci Králové do Labe.
Hned na začátku tohoto kouzelného údolí stojí kamenný most, který leží hned vedle trojmezí Královehradeckého a Pardubického kraje s Polskem, přesněji s Kladskem. Kladsko však historicky již Čechám patřilo a vedly se o něj spory. Nicméně most stojí přímo u skalního masivu Stěna nad mostem, který fakticky vytváří dojem majestátního vstupu do Čech.
Ze začátku se cestou proplétá přes skalní masiv, někdy označován jako „Říční vyhlídka“, dál hlouběji do lesa. Nejkrásnější pohled na tuto skálu však je z opačného břehu řeky, odkud nabývá opravdu velkých rozměrů.
Nedaleko od kamenného mostu stojí Pašerácká lávka, která nese své jméno podle svého původního účelu. V minulosti se přes ní opravdu pašovalo zboží. Pravdou však je, že současná stavba už je jen náhradou za původní, jenž se zřítila.
Poté říčka míjí zajímavosti. Jednou je pěchotní srub PS-54 s krycím názvem „Na potoce“. Tento řopík byl postaven jako součást ochrany země před druhou světovou válkou. Později řeka míjí zase majestátnou Ledříčkovu skálu. Uprostřed skály, vysoko nad hlavami se nachází jeskyně, ve které údajně žil český Jánošík, loupežník Ledříček. Ten podle legendy bohatým bral a chudým dával. Žil zde asi 20 let, zemřel během svého úniku před vojskem. Tehdy se údajně lano, po kterém lezl do jeskyně, protrhlo a on se zřítil dolů.
